Zdroj: 
(New World Order Opposition)
Ruské mírové síly se v Podněsteří ocitly ve skutečné blokádě. Kyjev demonstrativně umístil u Oděsy baterii S-300 a tím zablokoval možnost zásobování vzdušnou cestou. Společná blokáda ruských mírových sil v Podněsteří započatá Moldávií a Podněsteřím by neměla být podceňována. Nedostatek zásobování tohoto uskupení může reálně ohrozit samotnou existenci republiky a ovlivnit možnost její podpory Ruskem. Co může a musí v takové situaci udělat Moskva a konkrétně ruské ministerstvo obrany?
Jednostranné odstoupení Ukrajiny od všech dohod o vojenské spolupráci a zamezení tranzitu navodilo potenciálně krizovou situace kolem ruských mírotvůrců i samotného Podněsteří.
Nyní jsou prakticky ruští vojáci v kruhovém obklíčení. A ukrajinské velení demonstrativně převedlo k Oděse baterii S-300 a tím zablokovalo možnost zásobování ze vzduchu. Přesto armádní generál Jakubov, koordinátor obrany Úřadu generálního inspektora Ruské federace řekl, že „zajištění mírových sborů budou provádět leteckým mostem, který budou zajišťovat zejména vojenská dopravní letadla.“
Ukrajinské S-300 projely demonstrativně přes Oděsu a byly umístěny v otvřeném poli u vesnice Černomorskoje. V tutéž dobu ukrajinští propagandisté a úřady místní obyvatelstvo ujistili, že se jedná o „plánované přemístění“. Přesto – zamezení zásobování ruských mírotvůrců je přímo spojeno s demonstrativním posílením obrany Oděsy.
Opuštění dohod o vojenské spolupráci s ruskou Radou defacto legalizovalo již existující situaci.
Už několik měsíců Kyjev i tak blokuje zásobování mírotvůrců v Podněsteří včetně základního zaopatření jídlem. To, co začalo z pokusu nepustit do regionu ruské vrtulníky, přerostlo už v totální blokádu. Zásobování mírových sil je přerušeno zcela, nedostávají žádné dodávky a za nějakou dobu se projeví nejpalčivější problém, a to je zásobování pohonnými hmotami a mazivy. Podněsteří nemá rafinérii a paliva se do země dovážejí.
Dalším problémem je rotace personálu mírových sil, protože nyní už ani Ukrajina, ani Moldávie ruské vojáky přes své území nepustí, a to také všude rozhlašují. K poslednímu takovému případu došlo v pátek.
To nevyhnutelně povede k obtížím při fungování mírových sil, protože ty jsou svázány komplikovanými předpisy. Například veškerý personál blokpostů musí znát místní jazyk. Každý post se skládá z 8 lidí, z toho 4 jsou kontraktováni z Ruska. Jeden je vedoucí postu, druhý odsloužil povinnou vojenskou službu buď v Rusku, nebo v Podněsteří, zbývající dva nejsou stanoveni. Další dva jsou rezervisté povolaní na tříměsíční službu z Podněsteří a dva rusky mluvící z Moldávie.
Kromě toho téměř polovina z dvoutisícového ruského kontingentu se bezprostřední služby na blokpostech neúčastní, protože je nutná obrana věhlasných skladů v Kolbasné. Problém je v tom, že z ruského pohledu stará výzbroj z rezerv sovětských vojsk se skladuje právě zde a je ve vlastnictví Ministerstva obrany RF. Ale podle zákonů Podněsteří jsou „majetkem mnohonárodnostního lidu Podněsteří“. Proto je ho třeba dobře chránit, jinak by bylo okamžitě rozkradeno.
Podněsterce je možné chápat, ve skladech vidí provozní rezervy, nehledě na to, že velká část munice už není funkční.
Mírové sbory jsou rozděleny do čtyř praporů mechanizované pěchoty, ale v jejich sestavě je téměř polovina občanů Podněsteří, kteří mají druhé občanství a kteří absolvovali vojenskou službu v Rusku. A dále zde pracuje také místní personál, který má ruské občanství. Ten je v takzvaných „Rudých“ a „Bílých“ kasárnách a plní zároveň funkci zásobování Košnické a Benděrské oblasti.
Oficiálně se to celé nazývá Operační skupina ruských vojsk v Podsněsterském regionu Republiky Moldávie. Taková složitá konstrukce vypadá zranitelně právě kvůli její právní nedokonalosti. Vloni napodzim Moldávie z tribuny Valného shromáždění OSN požadovala odvedení ruských mírových sil a vyměnit je za mezinárodní. Zároveň také defacto přestala s ruskými mírovými silami spolupracovat.
Pokusy zavést zásobování a rotaci personálu přes letiště v Kišiněvě poté, co Ukrajina uzavřela tranzit přes Oděsu, selhaly. Ruští vojáci se ocitli v blokádě, kterou nyní Ukrajina a Moldávie prostě legitimizovaly.
Napadnout všechna tato rozhodnutí je samozřejmě možné. Jestliže status mírových sil je nedokonalý, tak i rozhodnutí oněch dvou zemí nejsou ani zdaleka bezchybná z pohledu mezinárodního práva. Ale perspektivě nemá smysl se tím zabývat, protože v této otázce „naši partneři“ s mezinárodními normami nehodlají počítat.
Kurs na vytlačení ruských mírových sil z Podněsteří je natolik očividný, že nemá smysl vést jakékoli rozhovory o vylepšení jejich mandátu. Jiná věc je, že celá tato historie trvá už rok a v několika posledních měsících vstoupila do fáze otevřené konfrontace. A po celou tuto dobu Moskva prakticky nijak nereagovala na periodické zákazy pobytu ruských mírotvůrců, na provokace a nepřátelské akty. Možná, že se v Moskvě prostě rozhodli nevšímat si toho a vydržet v naději na rychlý pozitivní vývoj na Ukrajině.
Ale najednou se nečekaně ukázalo, že žádná rozumná strategie se zásobováním mírotvůrců, překonáním blokády a ochráněním pozic v regionu prostě není. Poslední náklad, který Rusové do Podněsteří dopravili, byly mobilní kontejnery – takový blokpost na kolech. Velmi užitečná věc v nynějších podmínkách.
Za tolik let v Podněsteří nebylo postaveno letiště nebo alespoň vzletová a přistávací dráha, na které by mohly přistávat vlastní velkokapacitní transportní letadla! S vrtulníky je všechno jasné a nákladní letadla dříve přistávala v Oděse nebo v Kišiněvě. A teď kam? Do otevřeného pole? Alternativní trasy absolutně nejsou a, což je nejhorší, ruská transportní letadla v jakémkoli případě budou muset přeletět nad ukrajinským územím.
A právě s tímto cílem také Ukrajina umístila na teritoriu obce Černomorskoje na čistém poli baterii S-300. V celých Ozbrojených silách Ukrajiny je v provozuschopném stavu šest takových baterií. Oděská může najednou vystřelit devět výstřelů. Do vzdušného prostoru Krymu nedoletí, ale Oděsu pokrýt může.
Samozřejmě je těžké si představit, že v normálním světě se ukrajinská protivzdušná obrana rozhodne sestřelovat ruská transportní letadla, pokud se najednou rozhodnou tudy letět. Ale zaprve, nikdo se nemůže zaručit za to, že ukrajinské vedení se s námi nachází na téže planetě a v tomtéž čase. A zadruhé – kam by vlastně ruská transportní letadla letěla, pokud je ani Oděsa, ani Kišiněv nepřijmou? Zkrátka a dobře ukrajinské S-300 nepředstavují velkou hrozbu vzhledem k možnostem ruského uskupení na Krymu. Ale přistát se dá kde?
Je možné si teoreticky představit, že veškeré zásobování mírotvůrců bude převedeno na vrtulníky, a právě vrtulníky měl patrně na mysli generál Jakubov, když mluvil o „vzdušném mostu“. Ty je kam posadit, a dokonce je jich k dispozici dost i s posádkami. Ale pak budeme muset fyzicky prolomit blokádu. Vrtulníky poletí přímo nad toutéž baterií S-300, radary je zaměří a pak už jen sám pánbůh ví, jak to dopadne. Kromě této baterie je mimochodem na hranici města Oděsa ještě jedna PVO.
Zhoršování situace kolem Podněsteří je jasným projevem Kyjeva a Kišiněva. Je to přímá provokace, která Rusko nutí k odpovědi. Když ne dnes, tak během pár měsíců bude Moskva nucena blokádu prolomit ať jedním nebo druhým způsobem. A žádné diplomatické kroky nebo mezinárodní odsouzení situace mírotvůrcům nepomohou. V první řadě současné vedení Moldávie – v té podobě a v té sestavě, v jaké přijelo do Rigy na summit Východního partnerství – bude blokovat jakékoli konstruktivní diskuze. A o Kyjevu vůbec není řeč.
Perspektivním se jeví počkat, až slabé a obyvatelstvem nepodporované vedení Moldávie se zhroutí samo a k moci přijdou proruské síly. Ale zaprve – k tomu hned tak nedojde a zadruhé – nejsme sami, kdo pozorně situaci v Moldávii sleduje. V Kišiněvě se obvykle neobtěžují složitými politickými hrami, ale protivníky z voleb raději hned odstraňují, vyhánějí je ze země, deportují nepohodlné. Ano i EU a NATO budou jistě podporovat jakýkoli režim, který k nim bude loajální. Vždyť před měsícem NATO provedlo společné cvičení s moldavskou armádou přímo v zóně odpovědnosti mírových sil, čímž došlo k porušení všech dostupných opatření. A – nic.
Ukazuje se, že jakýkoli politický nebo diplomatický tlak na Kyjev je v takové situaci bezpředmětný. Ne proto to všechno přece rozpoutali, aby najednou našli s Moskvou kompromis o Podněsterské otázce. A fyzický tlak na Ukrajinu, navíc dokonce směrem na Oděsu, je přesně to, co si Kyjev přeje. Pak by mohl předložit fakta o „aktu agrese“ z Ruska a „mezinárodní arbitři“ se realitou zabývat nebudou.
Nátlak na Kišiněv může k řešení situace přispět jen nepřímo. Tak nepříhodně se vyvinula geografická situace regionu, že letět nad Ukrajinou je nutné v každém případě. A S-300 má mnoho tlačítek a nikdo nemůže zaručit, že budou stisknuta ve správném pořadí.
Bylo jasné, že podněsterský konflikt o sobě dá dříve či později vědět. Nemohlo by k tomu dojít, kdyby se Podněsterské republice podařilo zůstat stranou. Ale teď už se události mohou začít odvíjet poměrně rychle. Hodně závisí na tom, jakou se podaří ruskému ministerstvu obrany v této velmi složité a citlivé situaci zvolit taktiku a strategii.
Přitom je třeba chápat, že nyní vzniklá vojenská krize je vážná, ale nikdo zatím neodmítl tradiční diplomatické metody. Zbytečnost rozhovorů na téma Podněsteří s Kyjevem a Kišiněvem nepopírá možnost dialogu s evropskými zeměmi, které ještě mají jakýs-takýs vliv na ty obzvlášť bujné.